čtvrtek 5. ledna 2017

Kam se poděla Elizabeth - Emma Healey

Říká vám něco jméno Emma Healey? Pokud ne, tak nevadí. Sama jsem ještě nedávno netušila, o koho se jedná a její jméno jsem vlastně vůbec neznala. Ráda bych vám ji krátce představila. Jedná se o jednatřicetiletou britskou spisovatelku, která zatím vynadala pouze jednu knihu - román Kam se poděla Elizabeth. Což je kniha, které věnuji dnešní článek.

Příběh je vyprávěn z pohledu Maud, které je 82 let a trpí Alzheimerovou nemocí. Maud bydlí sama a kvůli své nemoci často zapomíná a pletou se jí věci. Ví, že má dceru Helen, ale i na tu někdy zapomíná a dostane se i do fáze, kdy stojí vedle ní, ale vůbec netuší, kdo to je, nepoznává ji. Po kapsách má několik papírků, na kterých má napsané útržky věcí, které nechce zapomenout, ale občas si není schopná vzpomenout, co poznámky na papírkách znamenají.

„Musím něco udělat. Teď si zrovna nemůžu vzpomenout, co to je, ale vím, že je to důležité." 

V knize se "motají" dva příběhy - přítomnost, kdy Maud trpí psychickou nemocí a stále hledá svoji přítelkyni Elizabeth a minulost, kdy Maud byla ještě dítě a její starší sestra Sukey se pohřešuje. Se svojí dcerou se o minulosti moc nebaví a pokud ano, tak Helen věci, které jí říká její matka, nedávají smysl a nebere je moc vážně a už vůbec nebere vážně starost, kterou má Maud o svoji přítelkyni Elizabeth. Přesto právě díky Helen se na konci ukáže, co se stalo se Sukey a kam se poděla Elizabeth.

Elizabeth se ztratila," poznamenám. "Říkala jsem ti to?" Dívám se na Helen, ale ona se nedívá na mě.
"Říkala. Co si dáš?"

Ráda bych vám s příběhu odhalila víc, ale jsem si vědoma toho, že pokud bych vám napsala vše, tak byste neměli už důvod knihu číst. Proto jsem se rozhodla, že z děje odhalovat víc nebudu.
Je to kniha, která mě zaujala již od prvních řádků a hned na začátku mi bylo jasné, že Maud trpí psychickou nemocí. O to víc mě zajímal příběh, který se v knize skrývá. Spisovatelce Emmě Heayley se povedlo úžasně zachytit myšlenky člověka, který zapomíná, nepoznává svůj dům, své blízké a není si jistý, kde je, co se děje apod.
Pokud ve svém okolí máte (nebo jste měli) člověka, který je na tom psychicky podobně či stejně jako Maud, hned vám to pomůže se lépe vcítit do jeho života a uvědomit si, co takový člověk denně prožívá.

„Zapnu konvici. Vím, která je to zástrčka, protože na ni někdo napsal KONVICE.“

Kniha je pro mě velmi zajímavá a myslím si, že by si jí měl přečíst opravdu každý. Proč? Protože nikdo z nás nemůže vědět, zda na tom jednou nebude stejně jako Maud. Jaké to je stát vedle svých blízkých a nevědět, že to jsou oni? Jaké to je být ve svém domě a připadat si jako u někoho cizího? Jaké to je hledat svoji přítelkyni? Jaké to je mít pocit, že vám nikdo nechce pomoc? To a mnohem víc se v knize dovíte. 

„Zahnu doleva, ještě jednou doleva a ocitnu se v kuchyni. Takhle to mám napsané.“

V knize se sice odehrávají dva příběhy najednou a je tam několik postav, ale vše je psané tak, že to dává smysl, nemotá se to do sebe a oba příběhy spolu velmi souvisejí - nejen tím, že oba se odehrávají Maud, ale i tím, že v obou je někdo ztracen, alespoň tedy pro Maud. Ale to už vám zase začínám prozrazovat moc.

4 komentáře:

  1. Já mám nyní rozečtenou knihu o uklízení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U takové knihy bych asi dlouho nevydržela, ale určitě budu ráda, pokud se pak podělíš o to, jaká byla :)

      Vymazat
  2. No, tak už vím, co přidám na seznam knih, které mám v plánu číst.

    OdpovědětVymazat
  3. Páni, to vypadá zajímavě! Momentálně se topím v knihách do školy, ale doufám, že na tuhle si čas brzy najdu taky :)

    OdpovědětVymazat